Útěk ke skutečnosti

O knize Josepha Pearce „Tolkien – Man and Myth“

Joseph Pearce: Tolkien: Man and Myth. A literary life, Ignatius Press, San Francisco, 1998, 242 s.

Tolkienovské literatury – hlavně té populární – je v češtině již požehnaně; knížka jako tato však pořád chybí. Kvantita přitom bývá někdy i na škodu – český čtenář toužící proniknout do Tolkienova světa tak může například být snadno sveden na scestí, pokud natrefí třeba na práci Lina Cartera Zákulisí Pána prstenů (Argo, 2002). Její autor sice dovedně zasazuje Středozem do kontextu fantasy a hrdinských romancí, ale víc bohužel nevidí.

Joseph Pearce ukazuje oxfordského profesora úplně jinak – jako Angličana, jako otce rodiny, jako mýtotvůrce a především jako katolíka. Leckterý milovník Pána prstenů se teď jistě ušklíbne s tím, že ho nějaké náboženství vůbec nezajímá. Má na to samozřejmě právo. Po světě chodí miliony tolkienofilů, kteří v životě nevzali do ruky Bibli a kostelu se vyhýbají obloukem, aniž by jim to kazilo požitek z četby. Nicméně, pokud je někdo Tolkienem fascinován a chce nahlédnout pod pokličku jeho díla, nemůže se přitom křesťanství a křesťanskému chápání mýtu vyhnout. Nemusí samozřejmě souhlasit, nejprve by však měl vědět, s čím že to nesouhlasí.

Právě tato kniha mu na biografickém podkladě ukáže, co si Tolkien myslel o smyslu příběhů, o manželství, o protestantství, o svátostech, o politice... a takto bychom mohli ve výčtu ještě notnou chvíli pokračovat. Některá důležitá témata jsou sice odbyta – platí to například o Tolkienových filologických zájmech a o jeho válečné zkušenosti – ale tím spíše vyniká těžko opomenutelný (a přesto často pomíjený) význam katolického křesťanství ve spisovatelově životě a díle.

Pearceův sloh vyniká románovou čtivostí, a to navzdory hojným a leckdy dlouhým citacím. Nových objevů tu není mnoho, spíše je na patřičných místech zdůrazněno to, co již řekli jiní, zejména pak sám Tolkien ve svých dopisech. Vtipné jsou úryvky z odmítavých kritik na Pána prstenů. Ukazuje se, jak se „kritický establishment“ stále nedovede smířit s tím, že Pán prstenů patří mezi nejdůležitější knihy 20. století. Kritici mají pro svůj odpor nejrůznější důvody, zejména je zajímavé pozorovat, co všechno dokáží v příběhu vyčíst (napadlo by vás třeba, že boj Sama Křepelky s Odulou je ve skutečnosti zápasem mezi penisem a vagínou o sexuální dominanci?). Většinou však odsuzují, protože nechápou. Domnívají se, že čtou eskapistickou fantasy, která je chce odvést od reality do umělého světa snů. Mýlí se. Tolkienův mýtus je útěkem ke skutečnosti, ne od ní.

Tato čtivá biografická studie nevyniká vyvážeností – nepokrytě totiž straní Tolkienovu katolictví. Ale paradoxně jen takto může vyvážit opačný extrém, jímž jsou všechny ty desítky knih, které sice věnují pozornost každičkému detailu Středozemě, ale samotný celek křesťanského mýtu přehlížejí.