Určitě ne jediných osm způsobů, jak číst Tolkiena

Otázky typu „kdo to ten Tolkien byl“, „kdy žil“ a „co napsal“ raději ponechme stranou jako již mnohokrát zodpovězené a zeptejme se jinak: co pro nás Tolkien znamená. Na takový dotaz není odpověď jediná, je jich možná tolik, co čtenářů. Pokusme se některé častější přístupy rámcově utřídit. Jak je tedy možné číst Tolkiena?

jako modlu – Zastánci této cesty uctívají svatá tolkienovská písma jako autoritu jedinou a nejvyšší. Nic, co bylo napsáno před nimi, se jim nemůže rovnat a nic, co přijde po nich, a priori také ne.

jako otce fantasy – Jistě, byly tu nějaké pokusy i před tím, ale elfové, trpaslíci a skřeti a mapy na předsádkách a runové nápisy, to všechno se ocitlo na populárně fantastickém výsluní teprve s Tolkienem. To, co předcházelo – třeba viktoriánské romance Williama Morrise nebo Howardova vyprávění o barbarském barbaru Conanovi – není než prehistorií žánru. S Pánem prstenů se změnil letopočet. A v nynějším věku – v prvních desetiletích po P. p. – stojí fantasy na více či méně originálních tolkienovských aluzích a výpůjčkách.

jako spotřební zboží – Pan profesor by asi nebyl příliš šťasten, kdyby shledal, že jeho dílo dalo podnět záplavě figurek, přívěsků, plakátů, karetních a stolních her, cédéček a dévédéček a jiných dobře prodejných produktů. Ze Středozemě a jejích obyvatel se stal další popkulturní idol stojící po boku Hvězdných válek a Che Guevary. Tolkienovy knihy tak dnes snadno mohou být čteny v kontextu audiovizuální smršti, jež na všechny smysly působí a peněženku vysává.

jako filologa – Snad se to může zdát divné, ale najdou se i tací, kteří v oxfordském profesoru vidí nejen autora Pána prstenů, ale především významného odborníka na starou a střední angličtinu.

jako křesťana – Tolkien byl horlivě praktikujícím katolíkem ve zpola protestantské a zpola bezvěrecké Anglii. Jeho dílo je křesťanstvím prodchnuto. Stává se tak předmětem zájmu pro teology i pro „řadové“ věřící, jimž často slouží jako duchovní literatura.

jako Inklinga – Tolkien se po léta se scházel s C. S. Lewisem, Charlesem Williamsem a s dalšími přáteli nad četbou děl vlastních děl i k nevázané diskusi. Je jistě možné studovat toto společenství Inklingů jako svébytné literární hnutí. Jeho jednotliví představitelé sdílejí – navzdory všem rozdílům – dostatek společných duchovních i literárních důrazů.

jako dinosaura – Tolkien si spolu s přítelem Lewisem připadal jako tvor narozený do špatné doby. Modernistickým experimentům nerozuměl a jeho knihy navazují na starší literární kánon sahající před rok rok 1914 a ještě spíše před rok 1450. Lze je tedy číst s pozorností obrácenou do minulosti – směrem k romantikům 19. století nebo k Béowulfovi a eddickým písním.

jako mýtotvůrce – Tolkien nebyl jen spisovatelem, neboť mýtus není jen literatura. Nejde v něm o jednotlivé věty a slova, nejde ani o to, jak je příběh vyprávěn, ale o to, co je vyprávěno. První polovina 20. století se nesla ve znamení demytologizace. Tolkien se i zde postavil proti převládajícímu proudu a svým dílem poukázal na svébytnou hodnotu symbolů a mýtů, které umějí sdělit jinak nesdělitelné.

Na těchto stránkách se budeme soustředit zejména na čtyři poslední hlediska. Chceme-li totiž Tolkienovu dílu porozumět co nejcelistvěji, nevystačíme si jen s kontextem fantasy literatury.