Snílek v zákopech

Zamyšlení nad knihou Johna Gartha „Tolkien and the Great War“

John Garth: Tolkien and the Great War. The Threshold of Middle-Earth, HarperCollins, Londýn, 2004 (1. vydání: 2003), 398 s.

Když jsem tuhle knížku zahlédl na knihkupeckém pultě, nesmýšlel jsem o ní zrovna nejslušněji. Který to pisálek, říkal jsem si, se zase chce přiživit na odlescích Středozemě? Co je to za nápad napsat čtyřsetstránkovou studii o Tolkienovi a první světové válce? Později jsem si knihu ze zvědavosti přeci jen koupil a přečetl ji a seznal, jak ukvapené byly mé soudy. John Garth se totiž osvědčil, kde jen mohl. Není ani plytkým žurnalistou, ani fanatickým militaristou, jak by se snad z názvu knihy mohlo zdát. Naopak, je zdatným životopiscem i interpretem poezie, rozumí válce i literatuře. Z jeho pera vzešla pozoruhodná práce, která je vším, jen ne novinářskou rychlokvaškou.

Kniha má několik rovin, které se důmyslně proplétají. Tou první je rovina netradičně životopisná. My známe Tolkiena povětšinou jako „vlídného starce s dýmkou“, tady se nám však skýtá docela jiný obraz. Je to portrét dospívajícího mladíka na hranici mezi dětskými sny a dospělými ambicemi, chlapce, který prožívá životní přátelství, muže, který se právě oženil. Právě v tomto období, které jinak skvělý životopisec Humphrey Carpenter proletí poměrně svižně, se udály formující události Tolkienova života. Tehdy také vzklíčila většina toho, co později vyrostlo do rozvětvené mytologie. Na další rovině textu tedy John Garth provází čtenáře Tolkienovým literárním zráním. Z neuspořádaných představ a snů, z okouzlení Severem, filologií a krajinami pohádek se postupně počaly rodit první mýty. Zpočátku to byly jen neurčité obrazy – zachycované v sentimentálních a sladkobolných básních – a možná by takové i zůstaly, kdyby na scénu nevstoupila válka.

Roku 1914 žila Anglie ještě jednou nohou v devatenáctém století a jen pomalými krůčky se vzdalovala epoše královny Viktorie. Odtud byl Tolkien stejně jako celá jeho generace vržen do moderní doby. Svět latinských divadelních her, diskusních kroužků a žertování u čaje byl záhy vyměněn za zákopy, tanky a hořčičný plyn. Sledujeme detailní popis válečných let a všechny přesuny jednotek, v nichž Tolkien a jeho tři nejbližší přátelé z Čajového klubu a Barrowovské společnosti (Č. K. B. S.) sloužili, jejich vzájemnou korespondenci i prožívání šoku z války. Z těchto tří Tolkienových nejbližších, se kterými společně snil o umělecké a duchovní obrodě Anglie, byli dva do roku 1918 mrtví. Podobný osud potkal každého pátého studenta Oxfordské univerzity. Ohlásila se dospělost a s ní 20. století.

Garth se věnuje především válečným proměnám Tolkienova života a díla, na pozadí však dává zahlédnout proměnu celé britské společnosti a literární atmosféry doby. Nepouští se do spekulací o tom, které aspekty Středozemě by snad mohly souviset s válečnou zkušeností. Nechce psychologizovat. Nechává čtenáře, aby si konkrétní spojnice mezi životem a dílem domyslel sám. Tato opatrnost je sympatická a bezpochyby činí knihu vědecky hodnotnější. Přesto však stojí za pozornost zvláště doslov, v němž se autor nakonec přeci jen ptá, jak by asi vypadaly Tolkienovy knihy, kdyby války nebylo. Nebyly by to nakonec jen zidealizované „viktoriánské“ romance v duchu Williama Morrise? Byl by Mordor tak hrůzný a zlo tak přesvědčivé? Tolkienova předválečná tvorba byla nesena především romantickým okouzlením, touhou zachytit uplynulé dětské a chlapecké sny. S válečnou zkušeností se pak do snění o fantastických bytostech a místech, která nejsou z tohoto světa, vloudila hrůza zákopů, jež nebyla o nic méně neskutečná. K mladickým fantaziím se přimísily dospělé noční můry. Tolkienovi elfové vyrostli z okřídlených viktoriánských bytůstek ve vznešený a důstojný rod. Dospěli stejně jako představivost jejich autora. Obojí zkušenost – romantické okouzlení i zákopová válka – jsou v plnosti nesdělitelné. A pokud je vůbec může literatura zachytit, pak rozhodně ne popisným realismem, nýbrž jedině mýtem. Jedině ten dovede postihnout to, na co ani pojmy ani kalkulace ani subjektivní popis vlastních zážitků nestačí. Právě svou rehabilitací mýtu v literatuře se Tolkien lišil od modernistů první poloviny 19. století.

Jedním ze zdrojů modernismu je nepochybně znechucení slovníkem ód a hrdinských příběhů, jenž byl zneužit jako nástroj propagandy. Voják, který zemřel v nesmyslných jatkách za zájmy koloniální mocnosti, mohl být slovy nějakého romantizujícího básníka proměněn v „hrdinného reka padnuvšího za sladkou vlast“. Není divu, že se zvedl spravedlivý odpor vůči poezii, která z koní dělá „oře“, vůči všemu velkolepému a kouzelnému. Na programu byla deziluze a s ní také odmítnutí starých forem (čehož symbolem se stal v poezii volný verš). Tolkienův přístup byl jiný. Pro něj se staré formy s válkou sice proměnily, ale nerozpadly se zcela. Naopak – hrůza prožitých událostí byla včleněna do hrdinské romance. Mýtus dokázal více než subjektivní deníková zachycení války. Tam, kde realismu dochází dech, může mytické vyprávění ukázat válečná zla na pozadí boje mezi Dobrem a Zlem, který se odehrává především v lidském srdci a na němž ani světová válka nic nezměnila. Ti, kdo odmítli staré formy a chtěli sdělit svou deziluzi přímo a bez příkras, uspěli jen zčásti. Tolkien popisující Mordor a Oko nedal pocítit temnotu méně silně. Není však jednostranný; neredukuje skutečnost na jediný pól. Ví, že na druhé straně deziluze se skrývá okouzlení. Spor dobra a zla trvá, trvají propasti temnot stejně jako věci nádherné a uchvacující. Moc Temného pána nemusí být popřením šťastného konce...

Garthova kniha je rozhodně hodná doporučení. Poměrně podrobné pasáže věnované válečným událostem snad mohou někoho nudit, to však závisí spíše na ustrojení čtenáře, neboť literární kvality jim rozhodně nechybí. Také je nutno upozornit, že se jedná o čtení sice poutavé, avšak nelehké, jež vyžaduje dobrou znalost tolkienovských reálií. Kromě základního „kánonu“ Hobit–Pán Prstenů–Silmarillion je vhodné znát také Carpenterovu biografii a soubory raných Tolkienových mýtů a básní – Knihu ztracených pověstí I a II (přičemž jen první z nich máme v češtině). Bez takovéto průpravy se Garthova studie může stát docela náročným kusem.