Sehnsucht

Německé slovo Sehnsucht je zde terminus technicus pro romantickou touhu po naplnění, která byla jedním z ústředních témat Lewisova života a díla.

Tato touha v sobě zahrnuje vždy zároveň radostně extatický i melancholický pól a přes veškerou svou bolestnou naléhavost je zakoušena jako požitek. Na rozdíl od ostatních druhů toužení je ceněna i tehdy, když zde není naděje na dosažitelné uspokojení (pro tuto její žádoucnost ji Lewis někdy označuje jako Radost, ačkoliv je v ní obsažen i smutek). Jejím základním znakem je stálá neupokojenost – ať už je totiž předmět žádosti jakýkoliv, není v okamžiku jeho dosažení satisfakce o nic blíže než byla předtím. Spíše naopak: přiblížení k vytouženému přináší zklamání a ukazuje, že to nalezené nebylo vlastně tím hledaným. Sehnsucht je pocitem odloučenosti od cíle toužení, nepokojným prahnutím, jež ukazuje stále za sebe.

Představa naplnění touhy bývá spojována s lecčíms – s člověkem, do něhož jsme zamilováni, se vzdálenými obzory, s minulostí ukazující se v zrcadle vzpomínky, s dětstvím, se sny o dávném zlatém věku či o utopické budoucnosti. Vše, co je takto považováno za cíl, však uniká při pokusu o přiblížení, o přivlastnění nebo racionální uchopení. Okouzlení se pod dotekem rozplývá a zůstává jen šeď každodennosti.

Sehnsucht působí neklid a vybízí k cestě za naplněním. Je-li tato touha věrně následována, pak se podle Lewise stává ukazatelem k Bohu. Dává člověku poznat, že nic ve světě není odpovědí na prahnutí jeho srdce a přivádí ho k tomu, aby obrátil zrak vzhůru. Ne každý se však vydrží kráčet po stezce hledání a zklamávání až k okamžiku, kdy stane s prázdnýma rukama pod nebesy. Mnozí se nakonec spokojí jen s nějakou náhražkou a přestanou hledat, mnozí si udělají z touhy pouhou kratochvíli, mnozí nemají dost důvěry v to, že je odpověď možné nalézt a za kouzlem Sehnsucht utečou do světa snů (ať už jsou jím knihy, počítačové hry nebo drogové opojení). Avšak ten, kdo nevymění vše za něco a vytrvá, nakonec nalezne.

Sehnsucht v Lewisově životě a díle

Lewis byl bytostný romantik. Již od dětství se setkával s voláním Sehnsucht – při pohledu na vzdálené siluety hor, při četbě severských a keltských mýtů a ve vlastních vzpomínkách: „Stačily jenom vůně a člověk se cítil omámený – čerstvě pokosená tráva, rosou prosycený mech, hrachory, lesy na podzim, vůně hořícího dřeva, rašelina, slaná chuť vody. Smysly až bolely. Churavěl jsem touhou, ale nemoc byla příjemnější než zdraví.“ (Zaskočen radostí, s. 81)

Zkušenost Sehnsucht ho vedla na cestě ke konverzi a je ústředním tématem obou jeho duchovních autobiografií. V té první, v Poutníkově návratu (Pilgrim’s Regress, 1933, česky 1992), je alegoricky líčeno putování od prvního setkání s romantickou touhou, přes různé filosofické odpovědi až ke křesťanství. V knize Zaskočen radostí (Surprised by Joy, 1955, č. 1994) je pak týž příběh vyprávěn realističtěji.

Lewis své pojetí Sehnsucht dále vysvětluje v (česky nepublikovaném) doslovu k revidovanému vydání Poutníkova návratu a také v eseji Tíže slávy („The Weight of Glory“, česky in: Přípitek zkušeného ďábla, 1999). Řada dalších zmínek je pak roztroušena na mnoha místech jeho beletristické tvorbě a také ve dvou básnických knihách, které vydal ještě před konverzí (Spirits in Bondage, 1919; Dymer, 1926).

Sehnsucht u jiných autorů

Zkušenost Sehnsucht má ve světové literatuře místo již dávno před Lewisem – i když pod různými názvy a s různými filosofickými konsekvencemi. Nejdůležitější teoretickou studií k tomuto tématu je kniha Carbina Scotta Carnella Bright Shadows of Reality (Eerdmans Publ., Grand Rapids, 1974). Z množství dalších textů o nenaplněné a nenaplnitelné touze uveďme výběrově několik v češtině dostupných: