Reportáž z I. lewisologického symposia

K lewisologickému symposiu se dlouho schylovalo a 28. ledna 2006 k němu také došlo. Nyní je načase napsat o něm reportáž, která by vyplnila prostor mezi těmi několika fotkami, jež z akce máme (ale moc se netěšte, přednášející totiž seděli u okna a oknem pronikalo ostré světlo, které mělo na identifikovatelnost osob zhoubný efekt).

Tak tedy od začátku: dne 4. srpna 2005 ve 12:52:20 dal na diskusním serveru Okoun uživatel Horseback podnět a tento podnět nezůstal bez odezvy a rozvinula se kolem něj bohatá debata. Usneslo se, že se Lewisovi příznivci sejdou, potom se stanovilo datum, potom se několikrát posunulo a potom se konečně – bezmála půl roku po prvotním impulsu – ve sborovém domě Obce křesťanů v Praze na symposiu skutečně sešli. Nenechte se však zmást akademicky znějícím slovem symposium, ve skutečnosti se setkala asi dvacítka lidí stářím spíše mladých až středních a ta vespolně diskutovala (bez kravat, bez moderátora a bez mikrofonů).

Začalo to, jak jinak, dr. Pavlem Hoškem. Pokud Pavla Hoška neznáte, můžete se na něj podívat na jedné z okolojsoucích fotografií. Ale ze samotného snímku patrně nepoznáte, že je to člověk, který toho o Lewisovi ví více než vy i já dohromady a který o tomto literátu napsal disertační práci a je to vůbec kapacita k pohledání. V deset hodin ráno začal mluvit – a to tak moudře a srozumitelně, že se nenudil ani můj obvykle znuděný spolužák Milan, jenž se symposia účastnil spíš z plezíru než ze zájmu. Když bylo dopřednášeno a dotazy z publika zodpovězeny, odebral se Pavel Hošek zpět na svou domovskou fakultu (Evangelickou teologickou) a nás ponechal, abychom se odpoledne v tématu babrali sami se svým amatérstvím.

Ještě před polednem však bylo poledne a tedy oběd. Ten byl italského ražení – těstovinový s červenou omáčkou. S plnými žaludky jsme se opět v kruhu usadili a slovo si vzal duchovní Obce křesťanů Milan Horák řečený Šnek, který se zabýval úlohou mýtů v našem životě a mýtickými kvalitami příběhů z Narnie. Jeho povídání bylo poněkud ukráceno, neboť se na scéně objevila fantastická bytost jménem Drak, která zahrála a zapěla píseň Jana Šramla o Cair Paravel a srdce jihla. A jihla dvojnásob, když se chopil kytary sám Milan Horák a dal k dobru teskný song vlastní produkce (jehož text na něm byl posléze hned několika lidmi žebrán).

Pak byla čajová pauza a pak jsem byl já – totiž třetí přednášející Štěpán Smolen – který jsem mluvil o romantismu a o Lewisovi, jenž byl křesťanským takyromantikem. Písemnou podobu mé promluvy případně naleznete zde – ani ti, kdo na symposiu byli přítomni, totiž vzhledem ke kadenci mé řeči a mé drmolivosti, skoro ničemu nerozuměli.

Tak to by byly přednášky. Ale kromě nich proběhlo také mnoho debat veřejných i soukromých, jež se týkaly narnijského filmu, díla J. R. R. Tolkiena, knih, které nejsou přeloženy a přeloženy by být měly atd. atp. Zkrátka řeklo se toho až dost, a před sedmou hodinou jsme se tedy všichni – unavení slovy – rozešli ke svým domovům.

Pokud jste na symposiu byli a máte pocit, že je mé líčení neúplné, zkreslující či jinak pravdu krátící, pak své námitky hbitě projevte v diskusním klubu C. S. Lewis na Okounu.

Fotografie

Prezence
Pavel Hošek (1. přednáška)
Milan Horák (2. přednáška)
Šnekova píseň
Štěpán Smolen (3. přednáška)
Diskuse