Deset knih, které nejvíce ovlivnily C. S. Lewise

Roku 1962 položil časopis The Christian Century Lewisovi otázku: „Jaké knihy nejvíce ovlivnily Váš přístup k povolání a Vaši životní filosofii?“. Jeho odpovědí bylo těchto deset titulů:

1. George MacDonald: Phantastes („Snílci“, 1858)

Nechme hovořit samotného Lewise: „Putování lesními kraji v tom příběhu, strašidelní nepřátelé, dámy dobré a zlé, vše bylo tak blízké mé vrozené představivosti, že mě to k sobě přivábilo, aniž bych postřehl nějakou změnu. Jako bych byl ve spánku převezen přes hranici, či jako bych ve staré zemi zemřel a nemohl si vzpomenout, jak jsem ožil v zemi nové. V určitém smyslu se tato nová země dočista podobala staré. Setkal jsem se tu se vším, co mě ukouzlilo již v Malorym, Spenserovi, Morrisovi a Yeatsovi. Ale jinak se všechno změnilo. Ještě jsem neuměl (a dlouho jsem se učil) pojmenovat tu novou kvalitu, zářivý obraz, který zastiňoval cesty Anoda. Nyní už umím. Byla to Svatost. (...) Nic mě nepokoušelo plést scény příběhu se světlem, které na nich spočívalo, nebo předpokládat, že jsou předloženy jako skutečnosti, či dokonce snít, že kdyby byly skutečné a já mohl vstoupit do lesů jako Anodos, přiblížil bych se své touze. Zároveň však nikdy nebyl vítr Radosti, vanoucí nějakým příběhem, tak neoddělitelný od příběhu samého jako tady. (...) Té noci [kdy jsem četl ten příběh] byla má představivost v určitém smyslu pokřtěna, tomu ostatnímu ze mě, ne nepřirozeně, to trvalo déle. Neměl jsem nejmenší tušení, do čeho jsem se zapletl koupí Snílků.“ (Zaskočen radostí, s. 120-121.)

V MacDonaldovi se setkal zbožný křesťan s bytostným romantikem. Oboje se v jeho díle mísilo a střetávalo a v Phantastes zvlášť. Hrdinovo toužebné uchvácení se na cestě pohádkovou krajinou musí přerodit v křesťanskou lásku, která romantiku popírá i naplňuje. Lewis si dobře uvědomoval, že kniha má po literární stránce mnoho nedostatků, oceňoval však její nesporné mytopoetické kvality. Angličtiny znalý český čtenář by po ní měl sáhnout i proto, že XIII. kapitola – jedna z mála, které nejsou zasazeny do pohádkové říše – má za své dějiště Prahu. Phantastes jsou v elektronické verzi k dispozici například na University of Virginia.

2. Gilbert Keith Chesterton: Nesmrtelný člověk (The Everlasting Man, 1925; česky 1927)

Jedna z několika obran „křesťanství a zdravého rozumu“ z pera plodného katolického spisovatele, jehož bodrý a sebejistý styl mnohé odpuzuje a mnohé baví. Pro Lewise byla tato knížka po Phantastes druhou nejdůležitější na cestě ke křesťanství a i po konverzi z ní hojně čerpal. Jak sám napsal: „Při čtení Chestertona, stejně jako při čtení MacDonalda jsem neměl tušení, do čeho jsem se zapletl. Mladý muž, který si přeje zůstat zdravým ateistou, nemůže být příliš opatrný při vybírání četby.“ (Zaskočen radostí, s. 128) Chesterton se na stránkách Nesmrtelného člověka staví proti sociálnímu darwinismu a proti iluzi přímočarého pokroku civilizace. Oslavuje křesťanství jako náboženství, které hovoří k rozumu i k srdci – spojuje se v něm prý to nejlepší z mytologické hloubky archaických náboženství s tím nejlepším z výšin filosofického myšlení. Kniha je anglicky v elektronické verzi k dispozici na Project Gutenberg Australia.

3. Vergilius: Aeneis (asi 19 př. Kr; česky 1941)

Nejslavnější epos latinské antiky. Učíme se o něm sice ve školách, málokdo jej však četl. V Anglii prvních destiletí 20. století patřila jeho zevrubná znalost k obecnému vzdělání; nejen, že byl čten, ale byl čten v originále. Lewis se Aeneidě podrobněji věnuje ve své studii A Preface to Paradise Lost, již v češtině nemáme a asi jen tak mít nebudeme. Považoval tohoto Římana za básníka, jenž dokázal popsat povahu lidského života, jak je zakoušen každým, „kdo se ještě nepozdvihl ke svatosti nebo nepadl na úroveň zvířete.“ Pokud jste prošli průpravou v klasické filosofii, můžete si epos přečíst v originále na stránce Bibliotheca Augustana, pokud ne, zkuste to v angličtině. Ještě lépe je však sáhnout po staré dobré papírové knize v podobě českého překladu Otomara Vaňorného.

4. George Herbert: The Temple („Chrám“, 1633)

Sbírka asi 160 duchovních básní anglického metafyzického básníka, řečníka a anglikánského duchovního. Byla vydána v roce autorovy smrti a vnásledujících letech si získala značnou oblibu. Herbertova poezie je ceněna pro svou bohatou obraznost a mnohoznačnou symboliku. Patří mezi klasická díla křesťanské spirituality. V elektronické verzi je kniha k dispozici na Christian Classics Ethereal Library.

5. William Wordsworth: Předehra (The Prelude, 1850; česky v knize „Jezerní básnící“, 1999)

Rozsáhlá autobiografická báseň předního anglického romantika, byla vydána až v roce autorovy smrti jeho sestrou. Jedná se zřejmě o básníkovo nejlepší dílo, ačkoliv i bez něj se těšil uměleckému výsluní jako poeta laureatus. Když Wordsworth vzývá „závany radosti, jež po polích / vanete, vánky jež nám dýcháte / rájem a cestu nacházíte si / do hlubin duše!“, nemůže být pochyb o tom, že tu máme co do činění s básníkem právě té Radosti, té neutuchající sladkobolné touhy, jež byla ústředním tématem Lewisova života, jeho cesty ke konverzi a obou jeho autobiografií. Druhé z nich - knize Zaskočen radostí - dal ostatně název první verš Wordsworthovy básně Longing. Předehra je v anglické verzi k dispozici na Bartleby.

6. Rudolf Otto: Posvátno (Das Heilige, 1917; česky 1998)

Tahle tenká knížka je jednou z nejvýznamnějších a nejcitovanějších religionistických studií vůbec. Otto nevidí základ náboženství v nějakém pokusu „primitivního pravědce“ vysvětlit si smysluplně fungování světa , ale v původně iracionální zkušenosti posvátna. To je mysterium tremendum et fascinans, tajemství, jež vyvolává zároveň bázeň a úžas, děsí i fascinuje. V umění je lze nepřímo vyjádřit vznešeností, ještě spíše však za pomoci tmy a ticha. V Lewisově díle lze na popis zážitku posvátna narazit na každém kroku. Stačí pomyslet na kterékoliv setkání dětí s s Aslanem, anebo na slova Ungitina kněze z knihy Dokud nemáme tvář: „svatá místa jsou temná místa“.

7. Boëthius: Filosofie Utěšitelka (De consolatione philosophiae, kolem 532-4; česky 1942)

Boëthius byl filosofem konce antiky a počátku křesťanského středověku. Však se mu také shodně dostává přízvisek „posledního Římana“ a „prvního scholastika“. Byl znalcem Platóna a Aristotela a antické filosofie vůbec. Ve svém posledním díle – napsaném ve vězení před popravou – se táže personifikované filosofie po útěše tváří v tvář smrti. Odpovědi, které dostává, nejsou explicitně křesťanské; více čerpají z antiky – z platonismu a ze stoiků. Lewise ovlvinilo především Boëthiovo rozlišení dvojí věčnosti – eternitas (neboli soustředěného zpřítomnění toho, co člověk běžně prožívá v následnosti) a perpetuitas (věčného trvání v čase). Je to ta první věčnost, o níž můžeme hovořit v souvislosti s Bohem. Boëthius zde také řeší otázky osudu, prozřetelnosti a svobody. I na tyto jeho myšlenky Lewis navazoval. Kniha je v originále a latinském překladu ke stažení na Project Gutenberg.

8. James Boswell: The Life of Johnson („Život dr. Johnsona“, 1791)

Kritik, básník, spisovatel, esejista a slovníkář Samuel Johnson patřil mezi nejvýznamnější postavy anglické kultury 18. století . Citáty tohoto podivínského gentelemana se dodnes objevují v tisku a jsou roztroušeny i po Lewisových spisech. Snad ještě více než svým dílem se proslavil svým životem, svými názory a chováním – a to z velké části právě díky Boswellově biografii, která je prý tou nejlepší, jaká kdy byla v anglickém jazyce napsána. Také literární „Klub“, jehož byl Johnson účastníkem, má jistě svůj vzdálený ozvuk v Inklinzích. Kniha je zdarma k dispozici na Project Gutenberg.

9. Charles Williams: Descent into Hell („Sestoupení do pekla“, 1937)

Romány třetího nejslavnějšího z Inklingů bývají obvykle ve stínu ve stínu děl pánů Tolkiena a Lewise. Pánu prstenů se zoufale nepodobají – neodehrávají se ve smyšleném světě, ale v naší současnosti, která je zde však fantastičtější než by se slušelo. Soupeří tu nebe a peklo, ožívají platónské ideje, obejevuje se svatý grál a vůbec se dějí věci. Napětí se mísí s filosofickými úvahami a to vše v duchu lehce esoterického křesťanství. Román Descent into Hell bývá obvykle považován za Williamsův nejzdařilejší a také nejobtížnější. Rozhodně se mu však nedostává jednohlasných ovací. Vždyť ani sami Inklingové se neshodli – zatímco Lewis Williamsovo dílo obdivoval, Tolkien pro ně neměl dobrého slova. Kniha je volně k dispozici na internetu na Project Gutenberg Australia.

10. Arthur Balfour: Theism and Humanism („Teismus a humanismus“, 1915)

Arthur Balfour byl významný britský konzervativní politik a spisovatel, jenž v letech 1902-5 zastával funkci prvního ministra. Kniha Theism and Humanism vznikla na základě série prestižních přednášek – tzv. „Gifford lectures“ – přednesených na universitě v Glasgow. Autorovým cílem bylo, podle jeho vlastních slov, „ukázat, že všechno to, co považujeme v lidské kultuře za nejcennější, ať už ve spojení s krásou, dobrem nebo poznáním, vyžaduje Boha jako svou oporu, že humanismus bez teismu ztrácí více než polovinu své hodnoty.“