Velký rozvod (The Great Divorce: A Dream, 1946)

1. vydání: přeložil Petr Verner, Návrat, Praha, 1992, 83 s., ISBN 80-85495-06-6.

2. vydání: přeložil Petr Verner, Návrat, Praha, 1998? (1993), 77 s., ISBN 80-85495-35-X.

3. vydání (pod názvem Velký rozvod nebe a pekla: fantastický autobusový výlet z pekla do nebe: vyhlídková jízda pro některé, ale rozhodně ne pro všechny): přeložili Petr Verner a Alena Švecová, Návrat domů, Praha, 2003, 93 s., ISBN 80-7255-079-9.

+ videozáznam hry divadla Minor pod názvem Autobus, studio Dapa, Praha, 1997.

Kniha vypráví o autobusovém výletě zatracených duší do nebe. Každý z pasažérů se zde setkává s někým ze svých blízkých či známých, který se ho snaží přesvědčit, aby zůstal.

Peklo Lewis nelíčí jako oheň a vidle, ale hlavně jako různé formy vnitřní slepoty a neschopnosti uniknout sobě samému, svému uzavřenému mikrosvětu. Je zobrazeno jako velké město se vším, co k metropoli patří, jen nezvykle prázdné a opuštěné (lidé se totiž nemohou navzájem vystát, a tak se stěhují stále dál a dál od sebe). Všechna přání se tu plní hned – stačí jen pomyslet – a přece tu nikdo není šťastný.

Ani nebe, kam se smutní duchové vydávají, není u Lewise tím „okoukaným“ místem s harfami a obláčky, nýbrž je to skutečnost sama – tak, jak ji známe, ale skutečnější. Ne duchovitě rozplizlá, ale hmotná a těžká až tak, že tráva řeže řídké nohy pekelných návštěvníků jako nůž. Jsou tu stromy a řeky a zvířata a to vše je jen přednebí; více z nebe – nepopsatelného – je až tam, za horami.

Všichni výletníci jsou zváni, aby zůstali. Pro ty, kdo neodejdou, by byl pobyt v pekle od počátku jen očistcem a nakonec by zjistili, že vlastně byli pořád v nebi. Jenomže většina sama nechce zůstat. Odmítají pozvání a raději se vracejí do pekla – a to je jednou tak prostoupí, jako by nikdy nežili jinde. Každý člověk má svobodu volby, ale nakonec budou podle Lewise jen dva druhy lidí: „Ti, kteří Bohu řeknou ‚Buď vůle tvá‘, a ti, kterým řekne Bůh ‚Buď vůle tvá‘.“ Nebe a peklo se nedají smířit a každý náš krok nás přibližuje k jednomu nebo k druhému. Žádná třetí možnost není.

Autor se sám stává postavou svého příběhu, tak jako je Dante protagonistou své Božské komedie. Avšak zatímco italského básníka provází nebem milovaná Beatrice, Lewis si za průvodce zvolil skotského náboženského myslitele a spisovatele George MacDonalda (1824–1905), z jehož díla se učil křesťanství. Ty nejdůležitější myšlenky o nebi a pekle vkládá právě do jeho úst.

Zmiňme také, že inspirací pro příběh Velkého rozvodu bylo Lewisovi učení o refrigeriu – tedy jakýchsi prázdninách v nebi, jež jsou čas od času dopřány duším zatracených. Jedná se ideu, kterou již od sklonku antiky prosazovali někteří z učitelů církve, avšak která se nikdy příliš nerozšířila. Lewis ji zde neprosazuje jako vážně míněnou doktrínu – je mu spíše poetickým obrazem a příležitostí, jak přímo konfrontovat sebestředné zoufalství pekla s nebeskou skutečností.