Úvahy nad žalmy (Reflections on the Psalms, 1958)

1. vydání: přeložila Jana Pošmourná, Návrat domů, Praha, 1999, 134 s., ISBN 80-85495-88-0.

Lewis se proslavil svými apologetickými pracemi o závažných tématech jako jsou zázraky nebo bolest. Tato kniha může tedy čtenáře zprvu snad udivit omezeností svého zaměření. Zabývá se výhradně žalmy – souborem 150 starozákonních náboženských básní.

Jak nezáživné, jak neaktuální, řeklo by se. Ne tak pro Lewise, který se s žalmickou poezií setkával každý den; během svého působení v Cambridge totiž každé ráno přicházel do univerzitní kaple na společnou modlitbu, jejímž středem jsou v anglikánské tradici – stejně jako v římskokatolické modlitbě hodin (breviáři) – právě žalmy. Jsou to básně krásné, duchovně hluboké, ale rozhodně ne lehké a neproblematické. Vždyť křesťan se může jen těžko ve vší upřímnosti modlit k Bohu a říkat: „Ve svém milosrdenství (...) přiveď nazmar všechny moje protivníky.“ (Žalm 143). A takových míst je starozákonní zbožnost plná.

Lewis se snažil vyrovnat právě s těmito obtížnými pasážemi, ale nezapomíná ani na verše, při nichž srdce zaplesá radostí. Věnuje pozornost i otázce včítání křesťanských významů do židovské bible. Máme na něco takového právo? Autor se domnívá, že ano a svůj názor podkládá řadou argumentů.

Biblista by jej mohl pohanět za to, že neumí hebrejsky a nemůže tedy hlouběji nahlédnout filologické problémy. To však Lewis hned zkraje uznává a ani nechce odborníkům konkurovat. Jeho úvahy – vycházející z oficiálního anglikánského překladu od Milese Coverdalea (1488–1568) – se dotýkají právě těch otázek, jaké budou napadat člověka, který by chtěl začlenit žalmy do své osobní modlitby. Některé myšlenky se přitom – ač stále vztažené k tématu – vydávají poměrně nečekaným směrem. Do výsostně partikulárního tématu knihy se tak zadními vrátky vkrádají obecnější otázky mýtu, symbolického chápání přírody nebo pohanských předjímek křesťanství.

Nejedná se tentokrát o apologetickou knížku. „Člověk nemůže pořád hájit pravdu,“ napsal k tomu Lewis, „občas je také třeba se touto pravdou nasytit.“ Cílovým čtenářstvem jsou tedy spíše křesťané, kteří se potýkají se Starým zákonem, než lidé, kteří teprve hledají duchovní zakotvení.

Úvahy nad žalmy byly napsány na podzim 1957 a vydány v září roku následujícího. O měsíc později byl pak Lewis – právě na základě této knihy – přizván arcibiskupem z Canterbury do komise pro revizi žaltáře. Tato skupina vědců a literátů, mezi nimiž byl i básník T. S. Eliot, měla z anglického překladu žalmů odstranit věcné nedostatky a zároveň co nejlépe zachovat ducha původního Coverdaleova přetlumočení.