Průvodce modlitbou: Dopisy Malcolmovi (Letters to Malcolm: Chiefly on Prayer, 1964)

1. vydání: přeložila Helena Webrová, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 1997, 103 s., ISBN 80-7192-224-2.

Tato kniha je Lewisovou poslední; byla napsána v dubnu 1963, šest měsíců před jeho smrtí, a vyšla až po ní. Autor si zde znovu – po 23 letech od Rad zkušeného ďábla – zvolil formu dopisů, tentokrát adresovaných smyšlenému příteli Malcolmovi (ten je zde natolik věrohodným adresátem, že hned vyvstaly spekulace o jeho identitě).

Téma modlitby se Lewis pokusil zpracovat už na počátku 50. let. Měl to být jakýsi úvod pro začátečníky a laiky. Sám se jako konvertita musel potýkat s těžkostmi prvních kroků křesťanského života a tehdy se chtěl o své zkušenosti podělit. Dostal se však do slepé uličky a k těmto otázkám se vrátil až po deseti letech.

Knihu, kterou potom napsal, mohou sice číst začátečníci, rozhodně však není jen pro ně. Téma je širší než název naznačuje a forma promyšlenější než naznačuje podtitul. Ve středu zájmu sice stojí osobní modlitba – která je zde nahlížena prakticky a z mnoha stran – nicméně Lewisovy úvahy se dotýkají i liturgie, pokání nebo posmrtného života. Od otázky účinnosti modlitby byl také jen krok k problematice determinismu a hranic vědy.

V Dopisech Malcolmovi se autor po mnoha letech odmlky – jež byly věnovány především Letopisům Narnie – znovu pouští do obhajoby křesťanství. Chladná, břitká racionalita a ostrost argumentů je tu však prohloubena moudrostí a duchovním vhledem. Jeho úvahy jsou zralejší, jsou to zkušenosti člověka, který již mnoho let chodí s Bohem a daleko došel. Křesťanství v jeho podání není ani pohodlné ani jednoduché – je bohaté a náročné, ale také plné barev a vůní (na rozdíl od vyprázdněného náboženství těch, kdo je redukují na pár vyčpělých lidumilných frází).

Lewis je stavitelem mostů mezi křesťany různých vyznání – a to nejen svým otevřeným ekumenismem nebo tím, že jako anglikánský protestant přijímá výsostně katolickou nauku o očistci (dříve než ji, čtenáři těchto slov, označíš za středověké tmářství, prostuduj zmíněný spis). Nejvíce posloužil jednotě křesťanstva tím, že napsal knihu velké duchovní hloubky, kterou může stejně dobře ocenit kalvínec i katolický řeholník. Ti by se na rovině doktríny jen těžko shodli, zde však možná najdou společnou řeč.