Přípitek zkušeného ďábla a jiné eseje (Screwtape Proposes a Toast and other pieces, 1965)

1. vydání: přeložila Drahomíra Hlínková, Návrat domů, Praha, 1999, 99 s., ISBN 80-85495-68-6.

2. vydání: přeložila Drahomíra Hlínková, Návrat domů, Praha, 2001, 99 s., ISBN 80-7255-030-6.

Nejedná se zde v pravém slova smyslu o pokračování Rad zkušeného ďábla, jak by snad název naznačoval, nýbrž o soubor kratších textů na teologická, spirituální a etická témata. Mezi příspěvky jsou obsažena též dvě nejslavnější a patrně též nejlepší Lewisova kázání. Nejen díky nim kniha vyniká nad ostatní česky vydané lewisovské výbory.

V první řadě je nutno zmínit kázání (či spíše esej) Tíže slávy pojednávající o oné zvláštní kráse, jež promlouvá skrze věci, lidi, místa a okamžiky a jež v člověku vyvolává sladkobolnou touhu, kterou nic na tomto světě nedovede utišit. Lewis se zde, podobně jako ve své autobiografii Zaskočen radostí, zabývá smyslem tohoto nostalgického prahnutí a přivádí své úvahy k myšlenkovému i literárnímu vrcholu.

Neméně podnětné je kázání Transpozice, v němž se pojednává o symbolické povaze smyslové skutečnosti, skrze niž se často hovoří znamení vyšší reality. Ta sice nejsou čitelná empirickému pohledu vědy, můžeme je však a máme je rozpoznávat. Lewis zde přichází s brilantní polemikou vůči redukcionistickým myšlenkovým směrům.

Titulní Přípitek zkušeného ďábla je pojat jako výroční promluva pekelníka Zmarchroba ke svým soudruhům. Esej se satirickou formou zamýšlí nad některými riziky demokracie, především nad nebezpečnou tendencí „zprůměrňovat“ nadané a vyrovnávat každou odlišnost. Takový přístup vede k povýšení davu nad individualitu a postupně připravuje společnost o elity. Rovnost lidí přitom přitom ve skutečnosti nemá být chápána podle hesla „já jsem stejně dobrý jako ty“ ve smyslu rovnosti talentů, inteligence a charakteru, nýbrž ve smyslu rovnosti před zákonem. Pokud jí takto nebudeme rozumět, pak se z demokracie stane zkázonosná tyranie průměrnosti.

Úvaha Vnitřní kruh se dotýká téměř opačného problému – totiž lidské touhy dostat se mezi ony neoficiální elity, které se utvářejí v každém společenství a které člověku dávají člověku pocit nadřazenosti. Podobné uzavřené struktury jsou známé ze školy, z armády i z dalších institucí. Pro mnohé lidi se stává životním cílem pronikat stále hlouběji do nitra té či oné skupiny vyvolených. Lewis ukazuje, že na konci takové cesty je jen prázdnota.

Dobré dílo a dobré skutky jsou kritikou civilizace založené převážně na obchodu, v níž je práce zaměřena jen k výdělku a její vlastní smysl se ztrácí.

Další dva texty – Je teologie poezií? a Vytrvalost ve víře – byly předneseny jako příspěvky oxfordského „Sokratovského klubu“ (což byla instituce sdružující k polemické diskusi křesťany, nevěrce i jinověrce) a dotýkají se opět spíše teologických a spirituálních otázek.

Kniha je ukončena krátkým kázáním nazvaným Přeřeknutí. Lewis zde hovoří o potřebě obětování věcí časných věcem věčným a o naší zdráhavosti nechat Boha zcela vstoupit do našeho života, aby jej od základu proměnil.