Poslední bitva (The Last Battle, 1956)

1. vydání: přeložila Renata Ferstová, ilustrovala Renata Fučíková, Orbis Pictus, Praha, 1993, 161 s., ISBN 80-85240-10-6.

2. vydání: přeložila Renata Ferstova, ilustroval Ondřej Laštuvka, Návrat domů, Praha, 1999, 144 s., ISBN 80-85495-97-X.

3. vydání: přeložila Veronika Volhejnová, ilustrovali Pauline Baynes (uvnitř) a Cliff Nielsen (obálka), Fragment, Praha, 2006, strany, ISBN 80-253-0166-4.

+ komplet čtyř audio kazet, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 1997.

Sedmý, závěrečný díl Letopisů Narnie.

Píše se rok 2555 narnijské historie a daleko na západě země právě dvě z mluvících zvířat – opičák Podšívka (Shift) a osel Zmatík (Puzzle) – našla lví kůži. Sám Aslan v zemi nebyl spatřen už dvě stě let a opičáka napadne, že by se jeho oslí druh za něj mohl přestrojit a všichni by ho pak poslouchali. Tahle myšlenka je počátkem strašných událostí. Poslední král Narnie Tirian je zajat, a i když je posléze pozemskými dětmi Eustácem a Julií (Jill) osvobozen a dokáže kolem sebe shromáždit své věrné, zkáze už zabránit nemůže. Hrad Cair Paravel je plný mrtvol a do země pronikli Kalorňané. Opičák zvěstuje narnijským falešného kalornského boha Taše, který má být totožný s Aslanem – jsou prý vlastně jedním svrchovaným božstvem Tašlanem. Schyluje se k poslední bitvě, v níž některá ze zvířat stanou po boku krále Tiriana, spousty dalších se však připojí k vojsku Kalornie. A jsou tu ještě jízliví a skeptičtí skřítci, kteří nevěří nikomu, jen sobě.

Lewis nechává první dvě třetiny knihy čtenáře, který si již během předchozích šesti dílů Narnii zamiloval, pořádně trpět. Všechno se kazí, i ty nejneotřesitelnější jistoty se hroutí. Nastává konec světa a ani ti, kdo stojí na správné straně, nejsou ušetřeni.

Místem v centru příběhu je stáj na vrcholku kopce, v níž se má skrývat děsivé tajemství. Její vrata vedou jinam, tentokrát to však není brána k zasněné zimní scenérii s lampou, jako tomu bylo ve Lvu, čarodějnici a skříni. Na druhé straně čeká Taš, ale potom (konečně) i Aslan a jsou tu připravena také mnohá další shledání. Tady už však vyprávění uniká každému shrnutí a nabývá kosmických rozměrů, které se dají srovnat snad jen s paralelní scénou tvoření v Čarodějově synovci. Narnie se stává minulostí a všichni její obyvatelé se musejí podrobit soudu. Víc už se nesmí říct. Snad kromě toho, že konec byl pro hrdiny příběhu vlastně skutečným počátkem: „Celý jejich život v tomto světě a všechna jejich dobrodružství v Narnii, to byla jenom obálka a titulní stránka; teď konečně stáli na začátku první kapitoly velkého příběhu, který nikdo na světě nečetl – který nikdy nekončí – v němž je každá další kapitola lepší než ta předchozí.“ (přeložila Renata Ferstová).

Poslední bitva je nejotevřeněji křesťanská kniha ze všech dílů Narnie. Obsahuje nejvíce odkazů na Písmo a její neskrývaná symbolika leckdy hraničí s alegorií. Lewisova teologie je platónská – všechny světy jsou tu zobrazeny jako pouhé stínové kraje, které pominou, z nichž však všechno dobré přetrvá a bude ještě více oslaveno v jediné skutečné Aslanově říši (srv. vztah smyslové skutečnosti a světa idejí např. v Platónově dialogu Timaios). Tou mohou hrdinové putovat stále dál a výš a objevovat stále nové roviny krásy – což je zase zřetelně romantický motiv (přibližování bez splynutí).

Pozoruhodné jsou zde myšlenky týkající se pekla (rozvinuté ve Velkém rozvodu, jedné z Lewisových nejlepších knih). Skřítci si tu své zatracení způsobují sami. Jsou natolik uvězněni vlastním strachem a nedůvěřivostí, jsou natolik zatvrzelí, že nevidí barevnou a vonící zahradu, v níž se ocitli. Namísto toho se domnívají, že zůstali v temné smrduté stáji. Takováto neschopnost těch, kdo mají srdce zaslepené hříchem, spatřit pravou tvář skutečnosti, je u Lewise častým tématem. Zajímavou paralelu k jeho pojetí najdeme ve dvojverších Angela Silesia:

„By zatracenec dlel i v nebi nejvyšším,
jen peklo vnímal by a cítil jeho dým.“

nebo:

„Věř, dokud není ráj, co v srdci tvém se tají,
pak, milý člověče, se neocitneš v ráji.“ (přeložil Miroslav Matouš)

Dalším tématem je osud spravedlivých mezi pohany. Ti jsou v knize reprezentováni postavou zbožného a horlivého Kalorňana Emetha (hebrejsky: „věrný“), který je překvapen, že se po smrti setkává s Aslanem, ne s Tašem, jemuž sloužil. Na to mu pán Narnie říká: „[M]y dva se od sebe lišíme natolik, že pro mě nikdo nemůže vykonat nic zlého a pro něj nikdo nemůže vykonat nic dobrého. Když tedy bude někdo přísahat při Tašovi a dodrží svou přísahu proto, že je to přísaha, přísahal ve skutečnosti při mě, třebaže o tom nevěděl, a budu to já, kdo ho odmění. A jestliže někdo spáchá v mém jménu nějakou krutost, je to Taš, komu slouží, třebaže vyslovuje jméno Aslan, a Taš je ten, kdo jeho čin přijímá.“ (přeložila Renata Ferstová)

Co se pak týče otázky dětství a dospělosti, potvrzuje Poslední bitva to, co bylo v předchozích knihách naznačeno. Zuzana – teď již mladá žena – se upnula k tomu, že bude velká, vysmála se svým dětským snům a hrám a „není už přítelkyní Narnie.“ Naproti tomu Lucinka je nejvíce jako dítě, ale Lewis o ní zároveň říká, že „vnímala všechno mnohem hlouběji než ostatní.“ Je nejdětštější a zároveň nejdospělejší. Není to protiklad.

Pokud by čtenáře v sousvislosti s Poslední bitvou zajímaly biblické souvislosti, nechť si nalistuje Ježíšova apokalyptická proroctví v Markově (13. kapitola), Matoušově (24. kapitola) a Lukášově (21. kapitola) evangeliu. Například v Mt 24,10–13 čteme: „A tehdy mnozí odpadnou a navzájem se budou zrazovat a jedni druhé nenávidět; povstanou lživí proroci a mnohé svedou a protože se rozmůže nepravost, vychladne láska mnohých. Ale kdo vydrží až do konce, bude spasen.“ V Mk 13,22 zase stojí: „Vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět znamení a zázraky, aby svedli vyvolené, kdyby to bylo možné.“ Jako by to byla slova popisující poslední dny Narnie. Vedle evangelií je zde samozřejmě klíčovým textem Zjevení sv. Jana (Apokalypsa), kde kromě mnoha jiných čteme i o stromu života, z něhož budou v Božím ráji jíst ti, kdo zvítězí (Zj 2,7) – podobný obraz se vyskytuje i v závěru Poslední bitvy a to je jen jeden z mnohých.