Lev, čarodějnice a skříň (The Lion, the Witch and the Wardrobe, 1950)

1. vydání: přeložila Renata Ferstová, ilustrovala Renata Fučíková, Orbis Pictus, Praha, 1991 (1997), 139 s., ISBN 80-85240-04-1.

2. vydání: přeložila Renata Ferstová, ilustroval Ondřej Laštuvka, Návrat domů, Praha, 1998, 126 s., ISBN 80-85495-91-0.

3. vydání: přeložila Veronika Volhejnová, ilustrovali Pauline Baynes (uvnitř) a Cliff Nielsen (obálka), Fragment, Praha, 2005, 200 s., ISBN 80-253-0161-3.

+ komplet čtyř audio kazet, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 1997.

Podle data vydání první, podle vnitřní narnijské chronologie pak druhý díl Letopisů Narnie.

Čtveřice dětí, které se během druhé světové války ukrývají ve venkovském sídle podivínského profesora Kirka se dveřmi staré skříně dostane do země, kde panuje věčná zima a kde nikdy nejsou Vánoce. Za bezútěšný stav může krásná a krutá Bílá čarodějnice, jejíž tyranie sužuje mluvící zvířata, fauny, dryády i další obyvatele kouzelné Narnie. Příběh dostává na naléhavosti, když jeden ze čtveřice, Edmund, podlehne pokušení a za turecký med a příslib království zradí své sourozence. Vítězství zla je zkříženo příjezdem lva Aslana a jeho armády ze zámoří; spolu s ním přichází i jaro a vše se v dobré obrací. Čarodějnice se nicméně odvolá na magii, která platí již od počátku časů a podle níž jí má připadnout život zrádce. Edmund teď nemůže být zachráněn jinak než smrtí Aslana, který je ochoten zemřít místo něj...

Křesťanské motivy jsou v prvním díle Narnie nepřehlédnutelné. Přirozený zákon platný vždy a všude od počátku časů, který velí, aby zrada byla přísně potrestána, může být překonán jen novým zákonem milosti, která všechen čas předchází. Analogie Aslanova příchodu, jeho sebeoběti a jeho zmrtvýchvstání s cestou Krista jsou zjevné. Také příběh Edmundova pokoušení Bílou čarodějnicí, v němž hraje hlavní roli nejprve žádostivost (touha po tureckém medu) a poté pýcha (neschopnost přiznat chybu před sourozenci) má křesťanské vyznění. Kniha je otevřena alegorickým výkladům a dalo by se v ní nalézt mnoho biblických souvztažností. Avšak pozor, Lewis si sice přál, aby byly všechny tyto významy čtenáři nalézány, samotnému slovu „alegorie“ se však bránil. Narnie není nějaký intelektuální teologický konstrukt, nýbrž v první řadě vyprávění.

V eseji Někdy to nejlépe řekne pohádka („Sometimes Fairy Stories May Say Best What’s to be Said“) autor přímo odmítl, že by na počátku tvůrčího procesu stála teologie: „Někteří lidé se domnívají, že jsem nejprve hledal způsob, jak dětem říci něco o křesťanství; potom si zvolil pohádku jako vhodný nástroj; potom posbíral informace o dětské psychologii a rozhodl se pro cílovou věkovou skupinu; potom sestavil seznam základních křesťanských pravd a vypracoval „alegorie“, které by je ztělesňovaly. To je naprostý nesmysl. Nedovedl bych psát takovým způsobem. Začalo to všechno představami: faun nesoucí deštník, královna na saních, nádherný lev. A zprvu na nich nebylo ani nic křesťanského – tenhle prvek tam pronikl sám od sebe.“

Samozřejmě, že křesťanský autor nemůže psát jiné než křesťanské knihy, to však neznamená, že je Lev, čarodějnice a skříň alegorií, v níž by bylo možné každou postavu či děj automaticky převést na jinou postavu či jiný děj v Bibli nebo dějinách církve. Nic takového tu nenajdeme. Ani mezi Aslana a Krista nelze jednoduše položit rovnítko. Násilné alegorizace tu často vedou jen k vyprázdnění textu.

Na závěr ještě jednu poznámku: nakladatelství Fragment dnes vydává Letopisy v pořadí odpovídajícím vnitřní narnijské chronologii, podle níž Lev, čarodějnice a skříň následuje až po Čarodějově synovci. I tento sled má své opodstatnění, avšak olupuje první napsaný díl o část jeho kouzla. Čtenář je tak ochuzen o úvodní poetické seznámení s Narnií, o tajemství lampy v zasněžené krajině, o nejasné očekávání, kdo že to vlastně je ten Aslan. Namísto toho předem ví, jak Narnie vznikla, kde se v ní vzala lampa i to, kdo je Aslan, čarodějnice a profesor Kirke. A vědět mnoho je někdy na škodu. Dovoluji si tedy plaše doporučit, aby kniha Lev, čarodějnice a skříň byla vstupní branou do světa Letopisů spíše než Čarodějův synovec.