Ta obludná síla (That Hideous Strength, 1945)

1. vydání: přeložila Jana Pošmourná, obálku navrhl Július Nagy, ilustroval Daniel Pastirčák (obálka), Návrat domů, Praha, 1997, 380 s., ISBN 80-85495-70-8.

Třetí díl kosmické trilogie.

Tato fantastická – ale přitom ne tak docela science-fiction ani fantasy – kniha se na rozdíl od předchozích dvou meziplanetárních dobrodružství odehrává na Zemi. Jejím dějištěm je provinční středoanglické univerzitní město daleko od Londýna, zdánlivě mimo centrum všeho dění. Právě zde se však hraje o osud Anglie a potažmo celého světa. Znovu zde povstává odvěký zápas mezi pravou Anglií (jejíž jméno je Logres) a temnou Británií, tedy mezi těmi, kdo udržují a zachraňují a těmi, kdo – byť ve jménu pokroku a všelidského blaha – zabíjejí a ničí.

Síly světla zastupují „čtyři muži, několik žen a medvěd“, kteří po většinu času obhospodařují zámeček ve vesnici St. Anne´s a konají věcí neobyčejně normální a čekají. Jsou posledním ostrůvkem Logres v Anglii. Proti nim stojí mocný Národní institut koordinovaných experimentů (NIKE) – spolčení mužů a žen, kteří přestali věřit v Boha a uctívají božstvo jménem člověk. Jsou to vzyvatelé cynismu, zastánci vesmíru nutností a náhod, kariéristé, věrní služebníci temných mocností.

Bitva se neodehrává jen na rovině lidí. Zasáhnou také andělské bytosti – eldilové z hlubokých nebes – a dokonce i sami oyarsové, vysocí to představitelé kosmické hierarchie. Obě zápasící strany navíc touží získat pomoc oživeného kouzelníka Merlina, který přichází z doby, kdy člověk nestál proti přírodě a protiklady mezi duchem a hmotou nebyly tak vyostřené jako dnes.

V obou táborech jsou lidé různých názorů a povah, v posledku ale všichni musejí k jedné nebo druhé straně připojit. Není tu prostor pro kompromisy, a hranice přitom vede často i mezi blízkými lidmi. To je také případ manželů Jany a Marka, kteří se postupně ocitají proti sobě. Vedle budoucnosti světa je tak ve hře i jejich společná budoucnost. V bitvě dobra a zla potkáme také staré známé Ransoma a Devinea, jejichž osudy se zde završí.

Kritiky byla tato „moderní pohádka pro dospělé“ přijata poměrně chladně. Vyčítali jí přílišnou délku a neústrojné spojení různých motivů. Nelíbilo se ani prolnutí reálného a fantastického, které příliš připomínalo romány Charlese Williamse. Graham Greene si například ve své recenzi pro Evening Standard stěžoval na nepřesvědčivost kladných postav a alegorická rovina příběhu mu připomněla „kázání na dětské bohoslužbě“. Našli se však i tací, kteří přeci jen chválili například Lewisovo líčení instituce NIKE a jejích představitelů, jeho popis vztahu mezi upadlou Británií a hrstkou spravedlivých v Logres nebo způsob, jímž učinil z obyčejných postav Jany a Marka „apokalyptické bojiště nebe a pekla“.