Perelandra (1943)

1. vydání: přeložila Jana Pošmourná, obálku navrhl Július Nagy, ilustroval Daniel Pastirčák (obálka), Návrat domů, Praha, 1995, 215 s., ISBN 80-85495-51-1.

Druhý díl kosmické trilogie.

Toto vyprávění začalo podle Lewisových vlastních slov představou plovoucích ostrovů pod zlatou oblohou. Kolem nich pak vyrostl příběh. A vůbec ne malý – hraje se v něm o budoucí osud planety, které my říkáme Venuše a již zbytek sluneční soustavy nazývá Perelandra.

Venuše je Ráj. Není to však alegorie pozemské zahrady Eden, nýbrž její obdoba. Žijí zde zatím jen dvě rozumné bytosti – zelená paní Tindril a její manžel Tor, který se na scéně objeví až v samém závěru knihy. Mají se stát králem a královnou všeho stvoření na této planetě. Jenomže je tu i zkouška, která má prokázat, zda jsou toho hodni.

Zápasí se tu o duši Zelené dámy. Hlavními aktéry tohoto boje se stávají staří známí z Návštěvníků mlčící planety – vědec Weston a filolog Ransom. První z nich je posedlý myšlenkou lidské expanze do vesmíru („snu zrozeného z hrůzy ze smrti a ze strachu před skutečnou nesmrtelností“) a brzy se natolik poddá temným mocnostem, že ztratí vlastní identitu. Stává se hadem pokušitelem Perelandry. Ransomovi připadne nezáviděníhodný úkol bojovat s ním na život a na smrt. Musí zničit jeho tělo, jímž prvně promlouvá zlo do nevinného světa. Je to nelehká volba a těžké břemeno.

Když byl Lewis otázán, kterou knihu považuje za svou nejlepší, odpověděl, že Dokud nemáme tvář a také Perelandru. A nemyslel si to sám. Kritiky tohoto románu byly přejícné a hned v několika z nich se objevilo konstatování, že takové téma mělo být oděno spíše do básně než do prozaického vyprávění. Skutečně, některé obrazy jsou na hranici poezie – zejména eschatologický kosmický tanec všeho stvoření na konci knihy.

Perelandra je úspěchem přinejmenším ve třech ohledech. Lewisovi se zde jednak daří působivě vylíčit fantastické a uchvacující prostředí exotické planety, již dosud nezasáhlo zlo; jednak vypráví poutavý příběh a to navzdory tomu, že je námětem převážně duchovní zápas; a do třetice se ptá i odpovídá na mnohé ze zásadních otázek, jež se nás týkají – mezi nejpřednějšími z nich jsou témata svobody a předurčenosti, nevinnosti a poslušnosti.

Příběh o Ráji a Pádu Lewis dále studuje v knize A Preface to Paradise Lost, již lze doporučit všem, které ústřední téma Perelandry zaujalo.