K jádru křesťanství (Mere Christianity, 1952)

1. vydání: přeložila Šárka Grauová, Návrat, Praha, 1993, 155 s., ISBN 80-85495-19-8.

V letech 1941–1943 přednesl C. S. Lewis čtyři série krátkých rozhlasových promluv na BBC. Jeho hovory si získaly značnou popularitu a byly v upravené podobě postupně vydány ve třech brožurách: Broadcast Talks („Hovory“, 1942) , Christian Behavior („Křesťanské jednání“, 1943), Beyond Personality („Za osobností“, 1944). Všechny tři pak autor roku 1952 zkompiloval do jediného svazku nazvaného K jádru křesťanství.

Kniha je populární obhajobou tradičního křesťanství. Lewis se zde nepouští do učených sporů „vysoké teologie“ a cíleně se vyhýbá kontroverzním otázkám, které křesťany rozdělují (jako je např. mariánská úcta). Ve snaze pojednávat jen o tom, co je základní a společné, dokonce poslal text k posouzení čtyřem duchovním různých tradic – anglikánskému, římskokatolickému, metodistickému a presbyteriánskému – a zařídil se, jak jen to bylo možné, podle jejich připomínek.

Lewis postupuje v argumentaci od „zákona lidské přirozenosti“ k Bohu a odtud pak k základům křesťanské věrouky. Další oddíl je věnován morálním otázkám – od manželství až po kardinální ctnosti víry, naděje a lásky. Závěrečná čtvrtá kniha alespoň nastiňuje složitější témata Trojice, vtělení a vzkříšení.

V anketě významného amerického evangelikálního časopisu Christianity Today bylo K jádru křesťanství zvoleno nejdůležitější křesťanskou knihou dvacátého století. To jen potvrdilo neutuchající vliv Lewisovy apologetiky. Navzdory popularitě se však najdou i mezi křesťany kritické hlasy, které zpochybňují autorův přílišný racionalismus, jejž chápou jako snahu chytit víru do pasti dialektiky.